Ahoj prázdniny 2014
KopAtanec vol.4 - článek KopAtanec vol.4 - foto
Ahoj prázdniny 2014 - článek Ahoj prázdniny 2014 - foto
Ahoj prázdniny 2014
Vladimír Kutlvašr - 29.8.2014
Již loni, předloni a dříve se ukazovalo, že se jedná o již zavedenou akci, a také, aby ne. O akci se stará již ostřílená skupina našich mladých - Hanka, Lucka, Alča, Eliška, Terka a další. Nedílnou součástí je také pomoc těch starších, kteří zajišťují nezbytnou podporu u některých činností.
A mladí si letos plácli se sportovci a tak vznikl nápad - dopoledne KopAtanec, odpoledne Ahoj prázdniny. Trochu zajímavé spojení, ale nakonec, proč ne. Hlavní podmínkou bylo řádné a včasné zakončení první akce tak, aby létající fotbalový míč neohrozil naše nejmladší návštěvníky a ale také proto, aby bylo možné rozbalit a zprovoznit některé atrakce.
A jak bylo dohodnuto, tak se také stalo. O půl čtvrté, přesně jak bylo stanoveno, byl slyšet poslední hvizd sudího a fotbalová plocha byla vyklizena. Na vjezdu na plochu již stálo malé dodávkové vozidlo s přívěsem. Skrývalo malý nafukovací hrad. Ten také byl za chvíli nafouknut a děti kolem ani nečekaly a už se způsobně, ale překotně zouvaly a honem do hradu.
Na vstupu do areálu na děti čekal velký stůl s připravenými odměnami za úspěšné absolvování všech připravených disciplín. Stačilo se jen řádně zaregistrovat, vyzvednout si svůj lístek a hurá na to.
Jednotlivá soutěžní místa byla označena pořadovým číslem a děti mohly začít soutěžit.
Nejprve je čekal Slalom na cíl. Slalomová dráha byla postavena u startu a úkolem soutěžícího bylo převést úspěšně koloběžku přes lávku, tvořenou úzkým prknem, pak se trefit a překonat "most", tvořený dvěma kůly, jako zábradlím. Pak následoval krátký slalom mezi kuželkami a pak již jen cíl. Každé dítě, kterému se podařilo dopravit sebe a koloběžku do cíle, obdrželo na svůl lístek jeden z obrázků, který mohl znamenat jediné - vše OK, můžeš pokračovat na další soutěžní pracoviště.
Tangram - toto málo používané slovo znamenalo poměrně složitý (jak se ukázalo) úkol. Poskládat z připravených mnohoúhelníků tvar zvířátka, nakresleným na čtvrtce papíru. Ne všichni svůj úkol zvládli hned napoprvé. Někteří soutěžící byli schopni prohlásit, že tento úkol prostě nelze splnit. Ale, šlo jen o dojem, obrazce šly složit všechny, jen bylo nutné si s obrázky pohrát. Osobně jsem některé obrazce zkoušel v předvečer soutěže poskládat a tak vím, že měly své řešení - ale přiznávám, že to někdy není úkol jednoduchý...
Také bylo nutné se proplést úspěšně Pavučinou - což byl úsek plochy o rozměru cca 5x2 metry, rozdělený provázky na drobné plochy. Tyto plochy byly označeny barevnými značkami. Děti měly za úkol přejít vyznačenou plochu tu po zelených značkách, tu po červených a při tom - přenést do cíle malý míček na lžíci, či lžičce. Tento úkol velmi svědomitě plnili ti nejmenší. Bylo zajímavé sledovat, jak se své, ještě nemotorné nožičky snažili ovládnout tak, aby bez přešlapu splnily zadaný úkol.
Střelba na cíl - to by nebyly děti, aby rády házely a trefovaly se na cíl. Tentokráte šlo o otevřenou pusu legračního obličeje a trefovalo se malými červenými míčky. To ještě dětem šlo, ale druhým úkolem bylo trefit balónky v různé vzdálenosti vodním proudem, vystříknutým z "vodní pistole". To už bylo horší, střelec musel hodně intenzivně zmáčknout spoušť, aby dostříkl tak daleko. Ale i zde se našlo řešení, pro nejmenší se startovací čára prostě posunula k cílům a bylo.
Další bylo Skákání v pytli - to byla docela náročná disciplína. Jednoduše, soutěžící si navlékl na nohy pytel a spolu s dalším soutěžícím závodil v rychlosti. Nemusím připomínat, že nakonec kýžený obrázek do svého lístečku dostali všichni, kteří našli odvahu...
Sliz - a zde bylo nutné najít odvahu a svou ruku ponořit do, no prostě do slizu. Naprosto nepříjemné substanci v kýblu s cílem najít klíček, který pěkně pasoval do připraveného zámku. Některé děti tu odvahu prostě neměly, některé zcela odvážně a bez přemýšlení prostě do hmoty svou ručku ponořily.
Pro nejmenší, a mimo soutěž, bylo připraveno "hospodářství" velká tabule se znázorněným statkem s vyobrazenými zvířátky. Jednotlivá zvířátka byla nakreslena na různých ploškách a bylo je možné z prochy obrazu vyjmout. Děti měly nejen hledat a poznávat jednotlivá zvířátka, ale také najít, kam na plochu statku patří. To se líbilo těm nejmenším, kteří také chtěli soutěžit, ale na ty větší jednoduše neměly. I když - viděl jsem i mimimko, které, zabaleno ve skákacím pytli "skákalo" díky mamince pěkně od startu až do cíle...
Prostě, na ploše hřiště byl pěkný mumraj. Obrázky za splněné disciplíny se na lístečcích dětem postupně množily a jakmile mělo dítě vše splněno - už utíkalo ke startu, kde na něj čekala vytoužená odměna. A že bylo z čeho vybírat! A tak se plocha za chvíli zaplnila dětmi, které si mermomocí chtěly svou výhru pěkně vyzkoušet - tu byla vidět hra s badmintonem, tu si malá holčička s lopatičkou představovala, jak se hrabe v písku - prostě báječné odpoledne.
A kdo právě nesoutěžil, mohl využít další připravené atrakce. Za prvé - byl zde velký "malý" nafouknutý skákací hrad. U něj hlídkoval Jirka a snažil se děti usměrnit jak v dovádění, tak i v počtu. Někdy se mu to dařilo, někdy měly děti převahu. Jednou jsem také pomáhal hrad řádně zakotvit do země. Děti svým skákáním prostě hrad postupně posouvaly, až se ocitl na trávníku a bylo nebezpečí jeho poškození.
Pod připravenými stany se v té chvíli bavili dospělí, fotbalisti, kteří zůstali z dopoleního turnaje i jejich fanouškové (spíše fanynky). Gril jel na plný výkon a pivko teklo proudem. Bylo to takové pěkné a pohodové odpoledne. Jen, kdyby to sluníčko bylo vidět, alespoň, že bylo teplo a nefoukal vítr. Co bychom také chtěli, konec prázdnin je zde a po prázdninách už toho tepla moc neužijeme.
Odpoledne se překulilo do večera a děti pořád soutěžily. Bylo nutné soutěže ukončit, ale jak?
Nakonec se řešení našlo. Jakub vyhlašuje soutěž v běhu, spojenou s konzumací piva. To bylo samozřejmě určeno pro dospělé a já tuto část pojímám jako "večerní společné radování".
"Večerní společné radování"
Odpoledne se překulilo do večera, pomalu se začalo stmívat a nikomu se domů moc nechtělo.
Jakub - organizátor KopAtance, má připraveny ještě nějaké další akce.
Běh kolem hřiště a konzumace malého piva na čas. Asi takto by bylo možné popsat vyhlášenou soutěž, která na sebe nalákala dospělé i zbylé malé. Úkol byl jednoduchý. Po startu vyběhnout a oběhnout celé hřiště kolem dokola. V cílové rovince bylo pro každého soutěžícího připraveno malé pivo, které bylo nutné vypít v co nejkratším čase a doběhnou cílovou rovinku. Na soutěž se nechala vyhecovat i jedna odvážná žena. Ukázalo se, že běh není až takovým problémem, ale vypít malé pivo co nejrychleji - to pěkně se soutěžícími zamávalo...
Aby na své přišli i neplnoletí, došlo i později i na ně. Jen to pivo bylo vystřídáno kelímkem kofoly. Výsledek ale byl podobný - vypít jakoukoliv tekutinu na čas je prostě problém.
To se již hodně smráklo a na soutěžící bylo už hůře vidět. Normálně bych vytáhl svůj blesk, kterým bych si pěkně posvítil. Ale protože jsem baterie z něj nezištně zapůjčil k provozu bublinkovacího stroje, který prostě aktuálně nebyl k nalezení, zase jsem blesk zastrčil do brašny a prodloužil expoziční dobu.
Na ploše byl postaven i "fotbálek" a kolem něj se občas odehrávaly velké boje. I toto bylo připraveno pro spestření návštěvníků.
To bylo již kolem deváté hodiny a protože bez světla se fotit nedá, stavil jsem se u jednotlivých stánků a vydal se k domovu. Asi půl hodiny poté se rozpršelo a já si jen pomyslel - "ještě, že nepršelo během dne". Takto, pro ty odhodlané zůstat, byl připraven velký stan a nebylo kam spěchat. Později jsem se poptával, jakto dopadlo a odovědí mi bylo - vše dopadlo dobře, pod stanem se dalo vydržet ještě hooodně dlouho...
Druhý den jsem se odpoledne stavil na, nyní již rozbahněné, Bystřance, a zjistil, že ti skllní organizátoři stále ještě jsou na místě a právě končí s úklidem a rozvozem zapůjčených věcí. Ještě, že takové obětavé spoluobčany mezi sebou máme - díky.
Obě akce, jak KopAtanec, tak i navazující Ahoj prázdniny se prostě vydařily a zaštiťujícím SDH Bystré a SOKOL za všechny děkuji.